Cesta do neznáma - kapitola V část I

15. července 2015 v 18:04 | Fekete Verinen Stjerne |  Příběhy všech klanů
Při pohledu na zuboženého velitele se kočkám naježila srst. Na druhou tlapku byli ale rádi, že zranění nebyla tak vážná, aby je Hvězdný klan nevyléčil.
"Další život? O čem to mluvíte?" prolomila ticho Amondira.
"Velitelům daruje Hvězdný klan, klan našich předků, devět životů. Kdyby měli velitelé jeden život, tak by se střídali často, což by nebylo vůbec, ale vůbec dobré," mňoukl Šalvěj.
"Tak přeci jenom na Zemi nějaká ta magie je!" zašklebila se Amondira. "Ale kdo ví. Třeba máte kořeny z této planety!" Učedníkům se rozjasnily oči z představy, že mají předky z takového temného místa. Tak vzrušující!
"Nepleť mladým hlavu," zavrčela Ostnoocasá.
"Nepletu. Nikdy nevíš. Co jsem slyšela, tak Zemi chybí magická moc."
"Tak tvůj zdroj je očividně špatný!" zasyčela.
"Přestaňte se hádat," řekla tvrdě Sazovouska. Obě dvě okamžitě zmlkly, ačkoli Ostnoocasá měla sto chutí vyštěknout, že toto má k hádce hodně daleko. Po chvíli stříbrná nara zase promluvila: "Chcete pomoct? Mohla bych vás někam odvést, a tam vám řeknu snad vše, co byste měli vědět o tomto místě pro přežití." Kočky si vyměňovaly pohledy. Mají přijmout, nebo ne? Přeci jenom, ona nara je stále osobou cizí. Sice je zachránila, ale stále je může zavést do nebezpečí.
"Veď nás," mňoukla rázně Temná hvězda. Nara kývla a šla z kopce směrem ke končině dvounožců.
"Je to dobrý nápad?" zeptala se Perlička. "Přeci jenom, dvounožci by nám mohli ublížit."
"Neublíží," odfrkla si Amondira. "Ne, když jsem tu já. Znají mě."
"Znají?" zamračila se Ostnoocasá. "To jsi jejich mazel?"
"Ne. Jsem bojové zvíře."
"Takže mazel a k tomu loutka. Bomba."
"Jestli se ti to nelíbí, mlč. Je to můj život."
"A to jako nechceš žít svobodně v divočině?" Amondira se na několik minut odmlčela. Povzdechla si. "Žila jsem." Ostnoocasá se zájmem mrkla, ale dál to nerozebírala. Věděla, že by to neneslo dobrotu.
Po nějaké době konečně sešli z kopce přímo ke končině dvounožců. Nikde nebylo ani živáčka. Amondira se mlčky rozhlédla a ocasem dala pokyn k pohybu.
"Půjdeme do jednoho podzemního komplexu," oznámila Nara. "Ze začátku to tam bude tmavé, úzké, ale hlavně vlhké. Srdce je ale velké a suché. A je tam světlo."
Kočky nad touto představou zavrtily hlavou. Ti dvounožci jsou fakt divní. Proč dávat světlo někam, kam nikdo nechodí?
"Co když nás spatří nějaký dvounožec?" mrkla Touha.
"Budete ho jednoduše ignorovat. Jsem tu s vámi, takže by se vám nic stát nemělo."

 


Komentáře

1 Kim Kim | Web | 15. července 2015 v 22:10 | Reagovat

Nabírá to zvláštní spád. :)
PS: Další krásný díl :3

2 Fekete Verinen Stjerne Fekete Verinen Stjerne | 15. července 2015 v 22:13 | Reagovat

[1]: Děkuji

3 Lea Lea | 29. července 2015 v 11:26 | Reagovat

Já fakt nevím, jestli jí věřit. Třeba je někam odvede a zakousne D:
Ale skvěle napsáno, jako vždy! ^^

4 Fekete Verinen Stjerne Fekete Verinen Stjerne | 29. července 2015 v 14:20 | Reagovat

[3]: ZABIJE NÁS VŠECHNY! O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Flag Counter


Stats


Map