Cesta do neznáma - kapitola VII

3. srpna 2015 v 2:25 | Fekete Verinen Stjerne |  Příběhy všech klanů
Padla noc. Vzduch byl vlhký. Vypadalo, že každou chvíli vypukne bouře. Napětí by se dalo krájet nožem. Stříbrná nara tiše vedla všechny čtyři klany směrem k lesům. Zatím nevypadalo, že by se dvounožci chystali rozpoutat peklo. Kočky přestávaly výrokům Popela věřit. A konečně dorazily k lesu. Všude se rozlil pach strachu.
"Pojďme ještě kousek dál," zavelila Amondira. "Furt jsme příliš blízko města." Kočky neochotně přikývly a opět následovaly Amondiru. Les byl nepřirozeně tichý. Ticho přerušovaly jen kroky koček a šepot stromů.
"Počkejte chvíli," zamumlala zaraženě Amondira. Ta začala obcházet velký dav koček, který ji zaraženě pozoroval, dokud se nedostala na jeho konec.
"Běžte napřed, za minutku vás doženu." Kočky polkly a se smrtí v očích šly pomalu dál, mezitím co se Amondira vzadu usadila a pozorovala část temného lesa, kterou již ušli. Náhle si všimla ostrých světel, které mohly vydávat pouze baterky. Takový zemský luxus určitě nepoužili jen tak! Naježila se jí srst. Už slyšela zřetelně i jejich hlasy.
"Chci padesát osmičku. Živou, nebo mrtvou." Hlas dvounožce byl drsný a jasný.
"Máme vypustit šedesát šestku?" zeptal se opatrně mladší jedinec. Amondira zděšeně zúžila oči. Polkla a rozeběhla se s bušícím srdcem za kočkami.
Ale bylo příliš pozdě.
"Amondiro! Ne!" vřískla Ostnoocasá, která byla na samém konci davu. Zírala na ležící tělo Amondiry s šípem v zádech. Kočky začaly panikařit.
"Nesmíš zemřít!" mňoukla beznadějně. S hrůzou si uvědomila, že ji vlastně poslala na smrt. Kdyby zůstala, nebrali by ji jako uprchlici.
Nara zakašlala. "Musíte jít dál... Beze mne." Její hlas byl chraplavý a tichý. Pomalu vstala.
"Musíš je uklidnit. Nesmí se stát, aby se rozutekli..." Ostnoocasá rychle s velkýma očima přikývla a se smutkem odběhla. Amondira se pomalu otočila na druhou stranu a větřila dalšího protivníka. Šedesát šestka. Je známa jako jeden z nejostřílenějších bojovníků. A to znamenalo jediné - nesmí se dostat ke kočkám. Nara se přikrčila a začala hlasitě vrčet. Z keře konečně vyrazila svalnatá hnědá boliaara, která bojovně zařvala. Pár nejbližších koček se ohlédlo, zděšeně vřísklo a uteklo pryč, co nejdál od té hrůzy.
Amondira prázdně kousla do vzduchu. Boliaara zježila srst, aby vypadala větší a hrozivější. A vrhla se na zraněnou naru. Ta ji sekla do tváře. Zalapala po dechu a zatřásla hlavou. Obě dvě se postavily na zadní a sekaly do sebe hlava nehlava. Po chvíli opět protivníci stáli na všech čtyřech, snažíc se druhého zastrašit řvem. Nara se nenechala zastrašit. Sice byla zraněna, ale stále byla podstatně větší.
Boliaara vycenila zuby a rozeběhla se proti Amondiře. Byť se dala do obranné pozice, proti dalšímu útoku nic nezmohla. Převalila ji zuřivě na záda a jako nic ji ukousla část ucha. Nara zalapala po dechu. Stisk boliaar je natolik silný, že jim nedělá větší problém drtit kosti. Byla tedy ráda, že to odneslo jen ucho. Agresivně vycenila zuby a odhodila od sebe boliaaru. Ta zavrčela a začala naru obcházet dokola. Amondira se otáčela zároveň s ní a pozorovala ji jako ostříž. Však teď byla na ni příliš rychlá. Boliaara se rozeběhla a zuřivě skočila naře na záda. Ta bolestně vřískla a začala běžet všude kolem, ale boliaara se stále nepouštěla. Beznadějna zavyla, postavila se na zadní a celou vahou padla na záda. A opět se rozprostilo temné ticho. Však po chvíli začala bouře.

 


Komentáře

1 Lea Lea | 3. srpna 2015 v 21:59 | Reagovat

Nee, já nechci aby umřela :C Mám ji na to až moc ráda. *sniff* #OblibujiSiPostavyCoUmírají
Ostnoocasá je fakt sympaťačka xD Mám ji taky ráda.
Super díl, prostě! :D

2 Fekete Verinen Stjerne Fekete Verinen Stjerne | 3. srpna 2015 v 22:11 | Reagovat

[1]: Prostě ta cesta nemohla být tak jednoduchá! :-DDD
Já Ostnoocasou taky mám rád xDD:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Flag Counter


Stats


Map