Další konec, nový začátek

18. června 2016 v 18:19 | Fekete Verinen Stjerne |  Já a moje blitky
Nehledejte v tomto vejžblebtu nic důležitého a duchaplného. Prostě se potřebuji vypsat. To je po takové době pochopitelné, nah?



Je to tady zas. Konec školního roku. Pro většinu vysvobození, pro některé konec světa. Pak tu jsou ti, kteří mají smíšený pocity. Patřím mezi ně třeba já. Ti, kteří si se mnou píší, pravděpodobně ví proč.
Odcházím ze školy. Ne, že bych musela, to ne... Prostě odcházím. Jak nad tím přemýšlím, nemá to žádný pádný důvod. Jen se mi nechce dojíždět a pár učitelů chci zastřelit. Nic zajímavého, right? Jen rodiče do mne hustili, že škola, na kterou chodím, stojí za govno, a že bych měla přestoupit. Řekla jsem si, že klidně přestoupim, když mě vezmou, protože why not. Nikdy jsem si vlastně nemyslela, že by mě mohli vzít. A ono se to podařilo. Bez prdele.
Když se tak stalo, popadlo mě dilema. Mám tam opravdu jít? Nebudu toho litovat? Budu to tam zvládat? Maminka brala jako samozřejmost, že přestoupím, a tak se tedy stalo.
Když se to dozvěděli učitelé, bylo jim to tak nějak fuck, nejsem kdovíjak talentovanej člověk, spíš naopak. Ani nejsem komunikativní, výrazná. Mohu být ale pro některé tak trochu podivín.
Když se to dozvěděli spolužáci, bylo to tak trochu podobný. Ne, že by jim to bylo tak podobné, ale jak bylo řečeno, nejsem tolik komunikativní. Navíc existuje kouzelná věc jménem telefon (číslo má na mě jen 1 člověk but nevermind) a Facebook. Jenže ono to není vůbec jednoduchý. Já se jim strašně bojim napsat. Nedělám si prdel. Ne že by to byli posměšní šikanátoři nebo něco takového, jen jsem prostě nesebevědomá a paranoidní. Co když je budu otravovat? Co když jim nebudu co říct? Co když na mě budou hnusní? Toto jsou jedny z mála otázek, které si pokládám. Možná si tedy říkáte, že je určitá šance, že se ozvou jako první. Jo, určitá šance tu je. Ale většinou napíšou, když něco potřebují (i tak je to jednou za uherák). Jo, i tak jsem happy, že se ozvou, ale jak již bylo řečeno, odcházím. Už mě nebudou potřebovat.
A kupodivu mě nejvíce deptá fakt, že je budu opouštět. Možná se s něma nonstop nebavím, ale mám je ráda. Jsou to fajn spolužáci. Nehýří mezi všemi nenávist, a to mi bohatě stačí.
Snažím se tedy se všemi na poslední chvíli spřátelit. Jo. Až teď. Připadám si jako kolosální idiot. Furčík mi má s tím vším pomoci, páč chodíme na stejnou školu. Mělo to vypadat tak, že se sejdeme a někomu napíšem na Fejsbůk. Možná nad tím koulíte očima, ale ono to opravdu funguje. Bez prdele.
Miluju tě za totoc, Furčíčku. Sice mám za sebou jednoho člověka, ale i tak je to pokrok, do píče.
MIluju vás všechny.
Dobře, to zachází už moc daleko, zase mi hrabe. Okok.
Co bych k tomu měla dodat?
Snad jen to, že je mi vás líto za zrátu pár minut vašeho života. A že chystám nový díl Stínů nad Tunandorem. Yup xddddddddddddddddddddddddddddd
bye


 


Komentáře

1 (wor) - Muška (wor) - Muška | 5. září 2016 v 22:11 | Reagovat

No teda. Podle mě je dobře, že jsi přestoupila, ale najít dobrej kolektiv ve třídě je hrozně těžký (vlastní zkušenost). Přeji ti hodně štěstí, Karamelkózo

2 Lea Lea | 9. září 2016 v 19:08 | Reagovat

Věřím, že na té nové škole to není tak hrozné. Ale přestoupit, podle mě to je hrozně těžké, já bych nikdy nešla na jinou školu dokud nebude nutno :D

3 Fekete Verinen Stjerne Fekete Verinen Stjerne | 27. září 2016 v 16:44 | Reagovat

Jeez, ani nevím, že jsem něco takového někdy psala. Hustý.
Každopádně na nový škole je zatím fajn :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Flag Counter


Stats


Map